Pozor na finančák, aby vám nedoměřil DPH za online reklamu

Plátce DPH má nárok na odpočet DPH podle § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) v případě, že přijatá zdanitelná plnění použije v rámci svých ekonomických činností. Prakticky to tedy znamená, že e-shop si může nárokovat DPH, pokud online reklamu využil ke svému podnikání.

Jakmile finanční úřad zahájí například daňovou kontrolu podle § 85 – § 88 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“) nebo postup k odstranění pochybností podle § 89 – 90 DŘ, bude vyžadovat po daňovém subjektu doklady a další písemnosti týkající se dokazování v daňovém řízení dle § 92 DŘ. Předložit daňové doklady z přijaté online reklamy obvykle není žádný problém. To ovšem správci daně nemusí rozhodně stačit.

Potvrzuje to také několik rozsudků zabývající se danou problematikou, výstižný je například verdikt čj. 9 Afs 204/2007–72 z 13. srpna 2008 (citována pouze část rozsudku):

Prokazování nároku na odpočet daně je primárně záležitostí dokladovou, současně je však třeba respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálně právním. To znamená, že ani doklady se všemi požadovanými náležitostmi nemusí být podkladem pro uznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo tak, jak je v dokladech deklarováno, či nejsou-li splněny další zákonné podmínky pro jeho uplatnění.

Představme si praktickou situaci – bylo využito PPC reklamy od společnosti Seznam.cz, která zaslala daňovému subjektu daňový doklad. Daňový subjekt jej zaúčtoval a založil do svého účetnictví. Po roce přijde berňák a po formální kontrole dokladů může zbystřit – kupříkladu po zjištění, že předmětem přijatého zdanitelného plnění je reklama (v této oblasti se vyskytují podvody na dani z přidané hodnoty ve velké míře). Správce daně si pak může vyžádat po daňovém subjektu další listiny a písemnosti prokazující přijetí zdanitelného plnění (PPC reklamy). Daňový subjekt pokrčí rameny s tím, že má pouze přijatý daňový doklad od společnosti Seznam.cz. A právě zde může nastat kámen úrazu.

Jak prokázat, že online reklama kdysi před rokem skutečně proběhla? Že se reklama týkala ekonomické činnosti daňového subjektu? A v uvedeném případě nejspíše prokázat, že zvolená klíčová slova v kampani byla využita opravdu pro podnikání a odkaz směřoval na webové stránky internetového obchodu? Tyto otázky mohou znít bláznivě, ale tyto informace v rámci daňového řízení může správce daně opravdu vyžadovat a není vhodné tuto problematiku podcenit. Může se totiž stát, že nárok na odpočet daně z online reklamy nebude správcem daně uznán.

Řešení tohoto problému může být velmi variabilní a je především na daňovém subjektu, aby navrhl vhodný způsob dokazování, protože právě na něm leží důkazní břemeno. Daňový subjekt může v daňovém řízení navrhnout například výpověď svědka podle § 96 DŘ, který se prostřednictvím odkazu dané PPC reklamy dostal do internetového obchodu. Ideálně se bude jednat o výpověď zákazníka internetového obchodu. Jedná se o velmi seriózní důkaz pro správce daně, který má povinnost hodnotit všechny předložené důkazy v daňovém řízení podle § 8 odst. 1 DŘ.

Další možností mohou být výstupy z Google Analytics, které daňový subjekt předloží a ze kterých bude zřejmé, jaká klíčová slova byla použita v rámci PPC reklamy a za jaké náklady. Tyto informace jsou pro každý internetový obchod velmi citlivou oblastí, ovšem úřední osoby vykonávající správu daní mají povinnost mlčenlivosti podle § 52 DŘ. Na druhou stranu je nutné vzít v úvahu, že nejspíše nezabráníte jejich úniku, pokud tyto informace úřední osoba sdělí například svým přátelům. Ti samozřejmě mohou vystupovat vůči daňovému subjektu jako konkurence.

Ve své praxi jsem byl svědkem i takového způsobu dokazování, kdy správci daně postačovalo k uznání nároku na odpočet daně několik printscreenů. Z těchto důkazů bylo zřejmé datum pořízení printscreenů, několik využitých klíčových slov a samotný text reklamní kampaně. Co si ovšem budeme nalhávat, tento důkaz lze s trochou šikovnosti ve Photoshopu upravit.

Dle zásady tzv. „legitimního očekávání“ podle § 8 DŘ správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Teoreticky by měly výše uvedené způsoby dokazování stačit k prokázání nároku na odpočet daně, ovšem velmi špatně se poukazuje na odlišné rozhodování správce daně v podobných případech daňového řízení. Úřední osoby vykonávající správu daní jsou také jen lidé a je téměř nemožné, aby všechny úřední osoby rozhodovaly v podobných případech stejně.